Vodní trkač

Vodní trkač

Toto zařízení s názvem vodní trkač vynalezl na sklonku života Joseph Michel Montgolfier z francouzského
Lyonu (jeden s bratrů , díky kterým dnes létají horkovzdušné balony.) V době 1740-1810 byl
veřejností považován za blázna a podivína ,když dlouhé měsíce bádal nad tak “ banální “
maličkostí jako je trkací ventil. On ale dobře věděl co dělá.

1. Trkač není zařízení , které si člověk koupí (nebo postaví ), spustí a jde pryč. Trkač je jako
   umělecké dílo hudební nástroj. Je třeba mu věnovat čas a pečlivě jej naladit na podmínky v
   nichž má fungovat. Dobře se Vám za to odmění . Je-li provozován sezoně je třeba mu
   věnovat péči i po “ koncertě“ a pečlivě jej uložit . Je to ÚŽASNÉ zařízení. Využívá kinetickou energii
   vody.
2. Před uvedením do provozu ,kožené klapky trkače (nové i staré) je třeba alespoň na týden
   namočit do oleje (nejlépe jedlý kuchyňský) nebo ještě lépe do roztopeného loje ,aby
   přiměřeně změkly. POZOR nikdy nevařit!!!Po vpuštění vody do trkače je třeba nalézt
   správnou pozici závaží na vahadle, při kterém trkač samočinně poběží. Je-li závaží příliš těžké
   ,zůstane trkací klapka stále otevřena (voda pouze trkačem protéká) nebo trkne jen občas
   náhodně a nepravidelně (třeba jednou za minutu) chvíli se zastaví .Když hmotnost závaží
   nestačí k otevření trkací klapky. Správná pracovní poloha závaží je někde mezi….Při jejím
   hledání často záleží na milimetrech, proto posunujte závaží opatrně.
3. Při menším vstupním spádu bude trkač trkat rychleji (i několik trknutí za sekundu),ale na
   jedno trknutí vytlačí méně vody. Při větším spádu běží pomaleji ,avšak trknutí jsou
   mohutnější
   (vytlačí více vody).V našich podmínkách pracujeme s extrémně velkým spádem 5 metrů a
   dobře vyladěný trkač trkne zhruba jednou až dvakrát za 0,5 – 10 sekund. Vytlačí přitom až
   150l/hod. (3,6m3 za den ) do výšky 25 metrů. Podle sdělení výrobce je správné frekvence
   trknutí asi 1 až 2 Hz (tj. jednou až dvakrát za sekundu).

Nákres vodního trkače a jeho výkon

• Empiricky jsme došli k poznání , že na vahadle lze občas najít dvě polohy v nichž trkač
  běží. V první poloze blíže k trkači je frekvence trkání rychlejší .Vahadlo se závažím je
  vymršťováno mírněji (pod úhlem do cca 30-60° od vodorovné polohy, někdy i méně).To je
  správná “ pracovní „poloha závaží. Tak má trkač fungovat. Druhá možná poloha závaží se na
  vahadle nachází dále od tělesa trkače. S velkou pravděpodobností existuje jen při dostatečně
  velkém spádu vstupního potrubí. Trkač při ní trká mnohem pomaleji(v našem případě cca
  jedno trknutí za 5-6 sekund) a vahadlo je velmi prudce vymršťováno pod úhlem 60 – 90° od
  vodorovné polohy a nahoře tluče na dno nechráněného větrníku!!!! Větrník i celé těleso je
  litinové a tudíž relativně křehké. V této pozici může trkač běžet také , ale je třeba ochránit
  větrník před nárazy vahadla. Frekvence trkání není konstantní .Trkač běží mírně
  nepravidelně.
• Provozujeme-li trkač trvale je vhodné, připevnit jej na pevnou podložku. Při provozu
  vznikají mechanické rázy, které ohrožují čerpadlo. Přívodní potrubí by mělo být řešeno
  silnostěnnými vodovodními trubkami. Řešení přívodu je samozřejně i PVC rourami ,ale
  není
  to nejlepší řešení (trubky jsou stále tuhé) ,čímž se zbytečně ztrácí energie potřebná při
  provozu trkače. Pro dofukování vzduchu na větrníku (místo zátky) našroubujte ventil nebo
  ventilek. Počínejte si velmi opatrně !!!! může vzniknout prasklina. Na toto řešení ( snadné
  dofukování vzduchu ) ,jsme vymysleli zařízení ,které nám usnadní práci. Jeho funkce je již
  osvědčena.
• Odstavujeme-li trkač z provozu je třeba ho rozebrat .Obě kožené klapky vyjmout naložit do
  oleje a těleso trkače důkladně vysušit. Druhou možností je naopak celý trkač i s klapkami
  ponořit do kýble s vodou (aby klapky nevyschly).Voda trkači neublíží , vyschnutí ano ,
  zvláště je-li opakované.